Mediace bez hranic – zastávka č. 8: Rumunsko 🇷🇴
Když dobré úmysly selžou
Mediace v Rumunsku to nemá snadné, aneb jak mi řekl rumunský mediátor Adi Gavrilă, je to příběh o tom, jak dobře míněná myšlenka může skončit naprostým fiaskem.
Rumunsko přijalo svůj zákon o mediaci již v roce 2006 a zpočátku vše vypadalo slibně. Bylo vyškoleno velké množství mediátorů a očekávalo se, že mediace se brzy stane nedílnou součástí právního systému. Nicméně snaha o její prosazení se stala příliš agresivní, a právě zde se začaly objevovat problémy.
Na určitou dobu, konkrétně v roce 2012, bylo v Rumunsku zavedeno povinné předžalobní mediační řízení pro několik typů občanskoprávních a obchodních sporů. Tento model reguloval informační sezení o mediaci, která byla povinná pro žalující stranu a dobrovolná pro žalovanou stranu. Cílem bylo seznámit lidi s přínosy mediace, a aby byla dostupná všem, mediátoři nesměli za tato sezení účtovat žádné poplatky. Tento model prosadila skupina poslanců navzdory doporučení vlády, což znamenalo, že neexistoval žádný mechanismus dohledu.
A výsledek? Lidé to vnímali jako pouhou formalitu a zbytečné zdržení před soudním řízením. Největším problémem bylo, že pokud někdo zahájil soudní spor bez absolvování informačního sezení, jeho případ mohl být prohlášen za nepřípustný. Nakonec v roce 2014 Ústavní soud tuto povinnost zrušil a mediace se ocitla v obtížné situaci – místo aby byla vnímána jako užitečný nástroj, získala špatnou pověst. A to bylo před více než 10 lety a od té doby se bohužel moc nezměnilo.
Dnes se mediace v Rumunsku stále snaží najít své místo. Většina mediací probíhá v mezinárodním kontextu, což znamená, že pro místní spory je často přehlížena. Adi Gavrilă však věří, že celoevropská podpora mediace a osvědčené postupy, jako v případě Itálie, by mohly pomoci její skutečné implementaci v Rumunsku. Každopádně je nutné motivovat lidi k tomu, aby si mediaci zvolili – ale musí se to dělat citlivě.
Jak vypadá mediace v Rumunsku v praxi?
Převládajícím stylem je facilitativní mediace, avšak s transformačními prvky.
Zajímavým konceptem, který Adi Gavrilă a jeho kolegové z ADR Center Romania využívají, je takzvaný Návrh mediátora. Tento přístup je blíže evaluativní mediaci a praktikám běžným v USA. Funguje následovně: když se mediace dostane do slepé uličky, mediátor před ukončením procesu připraví návrh řešení a představí ho stranám odděleně. Pokud jej jedna strana odmítne, nebude vědět, zda jej druhá strana přijala. Tímto způsobem může jedna strana souhlasit s návrhem, aniž by ztratila tvář v případě, že druhá strana jej odmítne. Tento přístup mi přijde fascinující – je to zajímavý způsob, jak se vypořádat s patovou situací. Má někdo zkušenost s podobnou metodou?
Budoucnost mediace v Rumunsku?
Současná situace není ideální, ale trend v Evropě je jasný – mediace získává stále větší podporu a více zemí ji integruje do svých právních systémů. Otázkou je, kdy a jak se k nim Rumunsko připojí.
Slibným krokem v tomto směru je projekt ODS (Online Dispute Settlement) (ods.adrcenter.it), který spravuje ADR Center a do kterého je aktivně zapojen i Adi Gavrilă. Tato iniciativa se zaměřuje na vytváření nezávislých mechanismů pro řešení stížností na nelegální obsah na online platformách v rámci Evropského aktu o digitálních službách (DSA). S rostoucí rolí online mediace po celém světě by takovéto cílené projekty mohly být přelomové – nejen pro Rumunsko, ale i pro EU a celý svět.
Jaký máte názor na současný stav mediace v Rumunsku? Máte zkušenosti s online řešením sporů? Myslíte si, že to pomůže zpřístupnit ADR širší veřejnosti? Rád si přečtu vaše názory!
Mediation without borders stop n.9 Romania 🇷🇴
When Good Intentions Go Wrong
Mediation in Romania has not had an easy path. As Romanian mediator Adi Gavrilă told me, it’s a story of how a well-intentioned idea can go terribly wrong.
Romania adopted its mediation law back in 2006, and at first, things looked promising. A large number of mediators were trained, and there were high expectations that mediation would soon become an integral part of the legal system. However, the push to promote mediation became too aggressive, and this is where things started to fall apart.
For a while, Romania introduced in 2012 a pre-litigation mandatory mediation model for several types of civil and commercial cases. Specifically, the model regulated informational sessions on mediation that were mandatory for the requesting party, voluntary for the responding party. The goal was to educate people about its benefits and, in the name of accessibility, mediators couldn’t charge any fees for organizing such sessions. The model was promoted by a group of MPs against the advice of the government, hence no monitoring mechanism was available.
The result? People saw it as a formality and a pointless delay before going to court. The worse element was the sanction of case inadmissibility that would be applied if the one would initiate litigation without attending such information sessions related to the use of mediation. Eventually, the obligation was struck down in 2014 by the Constitutional Court, and mediation found itself in a difficult position—instead of being seen as a useful tool, it gained a bad reputation. And that was more than 10 years ago.
Today, mediation in Romania is still struggling to find its place. Most mediations take place in an international context, meaning that for local disputes, it is often overlooked. However, Adi Gavrilă believes that the EU-wide push for mediation in line with proven good practices, such is the case of Italy, may help its real adoption in Romania. In any case, motivating people to choose mediation is necessary—but it must be done carefully.
What Does Mediation in Romania Look Like in Practice?
- The dominant style is facilitative mediation, but with transformative elements.
- An interesting concept used by Adi Gavrilă and his ADR Center Romania colleagues is the so-called Mediator’s Proposal, which is more linked to evaluative mediation and US-based practices. It works like this: when mediation reaches a deadlock, before calling the end of mediation, the mediator can prepare a proposed solution and present it separately to the parties. If any party will reject it, they will not know if the other party accepted it. This way, one can accept it and still save face in case the other will reject it. I found this concept fascinating—it’s an interesting way to work through an impasse. Has anyone had experience with a similar approach?
The Future of Mediation in Romania?
The situation is not ideal for now, but the trend in Europe is clear—mediation is gaining support, and more countries are integrating it into their legal systems. The question is when and how Romania will follow suit.
A promising step in this direction is the ODS (Online Dispute Settlement) project (ods.adrcenter.it) managed by the ADR Center, in which Adi Gavrilă is actively involved. This initiative focuses on creating independent recourse mechanisms in relation to illegal content complaints sent to online platforms in the context of the EU Digital Service Act (DSA). Given the growing role of online mediation worldwide, sector-specific top-down projects like this could be a game-changer for Romania, the EU and the world.
What do you think about the current state of mediation in Romania? Do you have any experience with Online dispute settlement? Do you think it will help to make ADR more accessible? I’d love to hear your thoughts!
